Jakub Koumar
Pracuje jako fotograf pro jihlavský magistrát
Člen Horáckého fotoklubu Jihlava
Dobrá práce s kompozicí je základ pro kvalitní snímek
Profesionální fotograf Jakub Koumar pořizuje snímky pro jihlavskou radnici. Jak říká, ke špičkové fotografii nevede jen drahá technika, důležitější je příprava a znalosti.
Lubomír Maštera
Vaší oblastí zájmu ve fotografii je především reportážní fotografie. Proč?
Protože má pro mě obrovské kouzlo v podobě nutnosti improvizace a adaptace na nové a nečekané podmínky. Díky reportážní fotografii na vás v případě kulturních akcí často přelétne nadšení lidí, jejichž akci fotíte, to je na ní krásné.
A i když nefotíte kulturu, pořád se stáváte součástí nějaké jedinečné události, okamžiku, dostanete se na zajímavá místa a o to všechno máte příležitost se podělit. Reportážní fotografie vyžaduje pokoru ke všem zúčastněným a sebekázeň, aby vám touha po snímku nepřerostla přes hlavu.
Jste profesionál, jaký používáte fotoaparát?
Používám Nikon D850 jako hlavní tělo, které je perfektně připravené pro reportážní fotografii (ale samozřejmě nejen na ni). Má velmi dobrý poměr signál/šum, takže umožňuje fotit i při velmi složitých světelných podmínkách, perfektně pracuje s vyvážením bílé a jeho snímač má výbornou dynamiku.
Navíc je úžasně rychlý a perfektně sedí v ruce. Nikon je jinak moje srdcová značka a fotím na něj už od dob kinofilmu.
Říká vám ještě něco fotografování na filmy, jak to dělali naši otcové?
Hodně mě zajímá i analogová fotografie a experimentální postupy s analogovým materiálem. Dodnes jsem se například nedokázal odtrhnout od filmu a ručního zpracování, které má ve fotografii pořád svoje místo.
Jaké jsou rozdíly mezi profesionálním a amatérském přístrojem?
ISO, rychlost zápisu, ovládání a ostřící režimy. Samozřejmě je tu spousta dalších jako dynamický rozsah, velikost hledáčku, ergonomie atd., ale v jádru jsou klíčové právě tyhle vlastnosti.
Rozdíl v úrovni šumu je mezi poloprofi/profi fotoaparátem takřka astronomická, rychlost zápisu zařídí, že se při použití „motoru“ nezahltí karta právě u rozhodujícího okamžiku a ovládání je u profesionálních přístrojů připravené tak, aby bylo zcela intuitivní.
Profesionální fotoaparáty jsou často navíc vybaveny trackpointem (polohovací zařízení pro snazší ovládání – pozn. redakce), díky němuž jste schopni dokonale ovládat autofocus.
U profesionálních přístrojů navíc mnohem spolehlivěji fungují kontinuální ostřící režimy.
Obecně se dá říct, že „technické nůžky“ mezi amatérskou, ale i poloprofi a profi technikou se rozevírají v momentě, kdy nastávají složité světelné podmínky. S kvalitou techniky roste hypotetická hranice, kdy musíte začít víc improvizovat.
Co je ta hlavní zásada při fotografování? Platí, že je to dokonalá znalost fotoaparátu?
Je to jedna z hlavních zásad, ale je potřeba si uvědomit, že dokonalá znalost přístroje v tomto případě znamená především uvědomovat si jeho vlastnosti a limity jako - jaká hodnota ISO je ještě akceptovatelná pro pozdější zpracování, jak se projevují vlastnosti objektivů při různých hodnotách atd.
Na prvním místě určitě není kompletní znalost veškerých funkcí přístroje, důležité je najít si optimální metodu, která umožní fotografovi dosáhnout požadovaného výsledku bez nutnosti experimentovat, protože na to v reportážní fotografii většinou není čas.
Důležité je, aby fotograf ovládal fotoaparát, nikoli naopak. I proto by mělo být plné manuální nastavení přístroje fotografův nejlepší přítel. Ale znám fotografy, kteří používají poloautomatické režimy a výsledky mají fantastické. Z hlavních zásad totiž nelze vyškrtnout faktory jako orientaci na místě nebo schopnost číst scénu.
Jak se připravujete na focení fotoreportáže?
Práce začíná domluvou se zadavatelem. Už když máte první schůzku, je potřeba si vymezit, jak mají výsledné fotografie zhruba vypadat, kdo a co na nich nesmí chybět, jaký má být celkový rozsah.
To jsou věci, od nichž se pak odvíjí vybavení, s nímž jdete do akce. Pak je potřeba si domluvit akreditaci, kdy a v kolik je potřeba být.
Samotné focení pak začíná ještě den před akcí, kdy je potřeba si zkontrolovat program, případně plán a taky počasí. Profesionální fotoaparáty jsou připraveny ustát i dost nepříjemné podmínky, ale když fotíte v terénu v dešti, fotopláštěnka vám rozhodně přidá na jistotě.
Samozřejmostí je kontrola stavu čipu a jeho případné vyčištění a totéž se týká objektivů a filtrů. Do akce se chodí zásadně s čistou kartou a všemi nabitými bateriemi, které je dobré v zimě netahat v batohu, ale v kapse.
Na samotné akci je po akreditaci důležité uložit si do paměti místo, kde se smíte pohybovat, najít vyčkávací zónu, kde příliš nepřekážíte. U sportu je potřeba i definovat nějaký bezpečnostní prostor, v případě zranění nebo zničení techniky jste na akci k ničemu.
Jaký je váš pohled na tzv. postprodukci?
Postprodukce k fotografii patří a vždy patřila. Už při vyvolávání fotek mokrou cestou fotograf ovlivňoval výsledný snímek délkou expozice, vykrýváním, teplotou chemikálií a dobou vyvolání.
Stejně tak se snímky retušovaly, jen se to nedělalo myší, ale pěkně štětečkem a tuší.
Digitální postprodukce se od toho až tak moc neliší, jen díky softwarovým nástrojům máme větší možnosti a zároveň i jistotu. Postprodukce dokáže vyvážit snímek, který jinak není možný technicky vyfotit tak, jak ho vnímá lidské oko.
Fotoaparát má například velký problém se správnou expozicí při velmi kontrastní scéně, což se často projevuje právě u reportáže, kdy si nemůžeme vybrat správné místo a úhel. V záběru tak mohou být zdroje světla, slunce, mluvčí může být ve stínu atd. To jsou věci, které žádný expoziční režim nemůže vyřešit stejně dobře, jako lidský mozek.
Krajináři mají možnost fotku složit z různých expozic, ale při reportáži jste prostě odkázáni na software. Totéž platí při zkreslení krátkými ohnisky. Pokud takové zkreslení chceme eliminovat, je to při použití širokých skel bez postprodukce velmi obtížné, někdy i nemožné.
Postprodukce navíc pomáhá fotografovi vypilovat svůj profesní jazyk, know-how, styl a je neoddělitelná od jeho vnímání kompozice.
Jaké je vaše kritérium pro dobrou fotografii?
Ve fotografii je potřeba si uvědomit, že vše souvisí se vším.
Cit pro světlo (a barvy) je k ničemu, když ho nedokážete dobře technicky „ukočírovat“, ovládnutí postprodukce málokdy udělá z nudné fotky esteticky kvalitní snímek.
Pokud bych ale měl vyzdvihnout jedno kritérium, které je pro mě osobně nejzásadnější, je to kompozice. To je totiž něco, čeho nemůžete dosáhnout ani technickou obratností, ani perfektní znalostí možností postprodukce a na zajímavou kompozici často nemusíte mít ani štěstí na ideální světelné podmínky. Dobrá práce s kompozicí je základ pro kvalitní fotografii.
Jak vznikla vaše fotografie z dřevorubecké soutěže?
Finálový den dřevorubecké soutěže EUROJACK začalo hodně pršet a pršelo velkou část dne, takže jsem si musel vzít pláštěnku, přes kterou se fotí o dost hůř.
Foťák nejde mít na popruhu, takže z něj po chvíli pěkně bolely ruce, ovládání je trochu nemotornější a do hledáčku je třeba se dívat přes mokrý plášť, což hodně zkresluje výhled, je špatně vidět ostřící bod i expozimetr.
K té fotce mám ale vztah hlavně kvůli akci, která byla ze všech stran naprosto profesionální, soutěžící i pořadatelé byli velmi vstřícní a milí a celá akce byla krásně euforická.
K vašim oblíbeným fotografiím patří i ta z hudebního festivalu Mahler Festival 18…
U focení symfonické hudby je strašně důležitá pokora. Skladby mají spoustu tichých míst, a jelikož používám zrcadlovku, každé cvaknutí je opravdu otravné.
Je třeba fotit trochu z dálky a pohybovat se pokud možno nenápadně a tiše. Při téhle fotce jsem měl štěstí, že jsem stál ve správnou chvíli na správném místě a pro kompozici stačilo, jen se dobře zkroutit do pokleku.
Focení festivalu pro mne má obrovský význam, díky němu jsem před lety nakoukl do světa profesionální fotografie, potkal jsem se s fotografem Janem Černo, který se podělil o spoustu zážitků a zkušeností, za což jsem mu neskutečně vděčný.
Oslavy stoletého výročí vzniku republiky byly dobrou příležitostí vzít fotoaparát a udělat si pěknou fotku. Co řeknete k vaší fotografii 100letí?
Ze všech těch koncertů a ohňových show jsem udělal hromadu fotek, ale já mám rád tuhle, protože je na ní vidět, že kromě pokory chce reportáž i trochu uměřené drzosti jít co nejblíž a kolikrát i vstoupit do dění.
Většinou lidé chápou, že děláte svou práci a berou vás. Tady jsme se s Jardou Loskotem z novin vetřeli do představení, tísnili jsme se na zemi v koutku a fotili takhle ze země.
Herci na nás skvěle reagovali, nechali nás pracovat a dost jsme se i zasmáli. Fotografové si většinou uvědomují, že jejich přítomnost může být protivná, někdy se lidé mračí. Chápu to, ale my určitě děláme vše proto, abychom odvedli dobrou práci a zároveň neobtěžovali ostatní.
U FOCENÍ symfonické hudby je strašně důležitá pokora. Skladby mají spoustu tichých míst a každé hlasité cvaknutí je opravdu otravné.
Foto: Jakub Koumar
FINÁLOVÝ den dřevorubecké soutěže EUROJACK začalo hodně pršet a pršelo velkou část dne, takže fotograf si musel vzít pláštěnku, přes kterou se fotí o dost hůř.
Foto: Jakub Koumar
KROMĚ pokory chce reportáž i trochu uměřené drzosti jít co nejblíž a kolikrát i vstoupit do dění.
Foto: Jakub Koumar
-lm-
-vhu-
|
