Celoivotní láska Vladimíra Holuba
Jeho fotografie mají svůj rukopis a jsou tudí rozpoznatelné. A mají úasnou kvalitu. Aby taky ne Vladimír Holub fotografuje edesát let a fotografie je jeho ivotním hobby. Kromě jiného také učil fotografii své studenty.
Člen Horáckého fotoklubu v Jihlavě ing. Vladimír Holub ve svých sedmasedmdesáti let působí impozantně s bílými vlasy a vysokou postavou vypadá na edesátníka. Důvodem, proč si povídáme, vak není jeho vzhled, ale nesporné fotografické úspěchy. Jeho fotografie sbírají úspěchy pěknou řádku let a v krajinářské fotografii je nesporně jihlavskou fotografickou jedničkou.
Narodil se v Jihlavě v roce 1934, zde vystudoval gymnázium a pak Vysokou kolu strojní a elektrotechnickou v Plzni. Tu ukončil v roce 1959 státnicí. Pak nastoupil na umístěnku do konstrukce kodových závodů v Plzni, tehdy Závodu V. I. Lenina. Po dvou letech se vrátil do Jihlavy do konstrukce Motorpalu. Po několika letech se stal učitelem SP Jihlava, kde setrval a do důchodu. Ke konci ji jako důchodce učil i na tehdejí Vyí odborné kole.
První pokusy jsem dělal s otcovým deskovým fotoaparátem asi v 15 letech. Později pouívám rodinný Flexaret, ale bez výrazného úspěchu. První zvětenina ve výstavním formátu 30x40, která se zaloutlá zachovala, pochází z doby někdy po roce 1956. Roční distribuce v registru pin up a získat svůj bonus.Jedná se o záběr z tehdy nového Podolského mostu dolů na starý řetězový most, vzpomíná Vladimír.
Po návratu do Jihlavy (v edesátých letech) navtěvoval jihlavský fotoklub. Dnes mi není přesně jasné, jaká byla tehdy organizace. Mám doklad o výstavě fotografií v listopadu 1963. Jihlavtí účastníci pocházeli z fotokrouků Motorpalu, OÚNZ, MěstSP, lok.depa ČSD a OVHS. Fotokrouky byly zřejmě sdrueny pod Fotostředisko Osvětového domu v Jihlavě, říká Vladimír.
Vzpomenul si i na jména vystavujících: Jaroslav Mikuláek (který byl vedoucím vekeré fotografické činnosti v Jihlavě), MUDr. Frantiek Kubica (druhá nejvýraznějí postava jihlavských fotografů té doby), Karel Řiháček (příjemný člověk na kterého často vzpomíná), Ladislav Točík, Frantiek Bure, Duan Matys a spoluáci ze Z Petr Fahrner a Čestmír Sahula.
Větina fotografovala dvouokými zrcadlovkami flexaret a ti lepí roleyflexem. V té době jsem ji vlastnil exaktu a pamatuji se, e jihlavtí pardi museli nakonec uznat, e i na kinofilm se dá udělat solidní fotografie.
V padesátých letech se fotografové scházeli v klubovně (s atelirém a laboratoří) v tehdejí průmyslové kole naproti Legiodomu. Později jsme se scházeli např. v tehdejím Katolickém domě nebo v Dělnickém domě. Postupem času se sloení fotoklubu měnilo a proto musím připomenout předevím výrazného Ivo Kasala, obětavého a pracovitého Josefa Klukana, Josefa Dufka, Ivana Holase, Duana Ciasnohu a Zdeňka Kalae. Později přibyli dalí, např. Jan Černo, Václav Hřeben, Petr Klukan a Milan Horký, který je i v současnosti členem Horáckého fotoklubu, doplnil své vzpomínky na historii Vladimír.
Bylo to tehdy období výroby vlastních zázračných vývojek a kouzlení ve fotolaboratoři.
Kadoročně se pořádaly klubové výstavy, větinou v Oblastní galerii Vysočiny. Probíhalo to jako okresní kolo AMFO a vybrané fotografie postupovaly do krajského kola atd. Byli jsme i velice úspění účastníci mapových okruhů Vysočina a také např. Vykovského MO a ji si přesně nevzpomínám, zda i MO Blatenská Růe, řekl Holub. Pod vedením Josefa Klukana probíhala i úspěná celostátní soutě Zelená ivotu.
Během mé pedagogické činnosti na SP jsem tam zaloil a vedl fotokrouek. Měli jsme dobře vybavenou fotokomoru s moností dělat i barevné fotografie. A na chodbě koly jsme instalovali výstavní panely, kde se realizovali i zkuení jihlavtí fotografové. Kadoročně jsem uspořádal pro áky fotosoutě. S hodnocením mi pomáhal předevím přítel Josef Klukan. Fotografoval jsem i na diapozitivy, které jsem i sám vyvolával a potřebné lázně míchal, vysvětlil Vladimír.
Nakonec jsme se zeptali na úspěchy. Jsou poměrně skromné, jedno mé dílko bylo oceněno v krajském kole AMFO. V poslední době se poměrně úspěně účastním soutěe Natura (pořádá ji 8 let Museum Vysočiny) a snad i úspěně pracuji v Horáckém fotoklubu, kterého činnost po roce 1990 byla znovu obnovena.
Jene mi doplňujeme, e jeho fotografie pravidelně patří k těm nejlepím v tak významných fotografických soutěích, jakými je prestiní mapový okruh Vysočina. Zde v konkurenci asi stovky fotografů, nezřídka profesionálů, fotografie Vladimíra Holuba končí v první desítce. Jeho fotografie bude mono vidět koncem prosince v kavárně Double Decker v City Parku na klubové výstavě Horáckého fotoklubu Jihlava.
-lm-
K ivotnímu jubileu přejeme do dalích let hodně těstí, zdraví, pohody a DOBRÉ SVĚTLO!
členové HFJ
VLADIMÍR HOLUB umí krajinářskou fotografii jako málokdo. Jeho snímek nazvaný Stínohra skončil ve 47. ročníku soutěe Vysočina na třetím místě.
Foto: Vladimír Holub
-lm-
|
